Salcna nad goldnu (Sůl nad zlato)

Úvodem: Je to vyprávěný přesně podle pohádky Byl jednou jeden král, vydržte až do konce. Zpočátku ten hantec ve Vás bude drhnout, ale pokud vydržíte, jediné oko nezůstane suchý.

Je to už hafo járů, co v jednom kingálství lajfčil king, kterej měl tři vodlitky. Kocny už to byly fešný, lejtka jim jen fajrovaly a kingálovi hrabalo štriclou, kerá z nich schlamstne jeho sicnu. Stará mu zagrebovala už dávno a tak neměl s kým by vo tem hodil hantec. Dal echo do světa, že chce vogólovat tři svý šroply. Asi tak za dva metry doklapali tři hofírci, kerejm ale nešlo vo kocny, ale vo goldnu kerá z té gólovačky kápne.
Kingovi ale furt klapalo štriclou, kerá z těch tří bude mít sicnu po něm. Nakonec mu vyrval skobu z čapy jeho šaškec. No a tak si kingál zavolal svoje vodlitky na tepich. Hantýroval: Teď tady vybalíte jak su vám přilitej u hercny a keré budu nejvíc, tak ta vyfasuje sicnu po mě.

• První hlásí: Fotr, seš mi milé jak drahý grymle.
• Von na to: Dobrý.
• Ta druhá hlásí: Fotr, seš mi milé jak goldna.
• Von na to: Taky gut.
• No a ta třetí co se menovala Mařena, už to měla progoumaný a hantýruje: Fotr, seš mi drahej jak salcna.
• Kingál málem spolkl záklopku a vystartoval: Co to na mě jedeš za serpentýny. Snad blbě gómu. Hoď to eště jednou.
• No a tak vona hlásí znova: Fotr, seš mi milej jak salcna.
• Nato von už vyjel: Jeď pali aus z mýho kéru nebo zmerkneš teho mlatu!

O perníkové chalópce

Fotr hákoval v lese kde poklízel haluze. Byl to old řízek. Né, že by neglgal, ale bordel v řepě z toho neměl a brajgl dělal jenom vo posvícení, kdy občas rozhodil konópkům sandál za blbý žgryndy. Ale žádné duté mlatař to nebyl. Jeho starou vzal velké kiloš na poslední fet už před pár metrama a von musel krmit dva pubescentní kindoše.
Jednó už mu tak harašilo v lebeni, z toho jak ti dva šropáli celé den dělali bugr, že na ně vygómal těžkó podělávku. A že byla zrovna teplá sezóna, pecen zoncnil, nahučel jim do budek, aby s ním klapali do hokny a že si můžou skočit do hvozdu na gample a jinó lesní chálku, zatímco von bude bóchat na fořta. Sotva svišti zmizeli v hóští, vzal kramle a šel si zchladit glóbus pár kóskama z Oltecu. Ale zmazal se jak nudla a kdyby mu pivonoš nedal červenó, byl by z té glgačky navěky tuhé. Když se ráno probral vylágrované jak stará kukajda, zgóml že je singlovka, bez šropálů. Chvílu špekuloval esi je nepude špizovat, ale jak si stópl, glocna se mu zamotala a látl sebou zpátky do betle a dlabanec na to. Sténě měli doholpeca jenom suchý z ryny a kindoši zas nésou takový podělávky, aby něco nevysomrovali sami.
Když šropi doklapali zpátky na flek, kde měli s fotrem scuka, zgómli že je pali a že só asi v gébišu. Módr jak sviňa a kolem už padala noc. Malé Žanek byl gómák a tak mu blesklo, že se může podívat z véšky, kudy štreka do štatlu. A že byl fest nabyté, hókl švici: Mařko, vylez na to dubisko a vrzni voko kolem, esi nezmerčíš ňáký rožnutý palermo. Já už mám ve vohryzku tak suché šlic, že by bodl aji zdechlé voskáč. Třeba vysomrujem vajgl a ňák to doklapem do domášova. A už gómal, jak ju střelí za lampu červa. Ale pak mu doklapalo, že je to pas, bábovka je v Kramolíně a do toho by šel jenom ten nejvyglganější london.
Mařka byla špicová kobra, žádná ledovka. Kysličníkový žíně do půlky cemru, habrůvky jak z magazínu a dvorce betálně nadupaný. Ale jinak to byl jenom parádní futrál, vevnitř pustevna. Vyšplhala na haluz a zmerčila v dálce záblesk. Ty Žany, hóká důle, je to v cajku, támhle už to vaří, tak klapem. Když však slezla na hródu, vypařilo se jí z lebeně, kde ten fajront viděla a tak klapali jen tak na blind. Doklapali ale na palók, kde stál takové divné koplín. Kolem deka jak sviňa a přitom to vypadalo jako z perníku.
Jenom cólová trubka postaví hangár z takovýho matroša v lese plným havěti a hmyzošů. Ale co, tak to aspoň testnem. Módr je módr hóká Žanek a lópl testovačku. V tom se rozrazily futra. Takovó ochtlu ještě kidnoši nezmerčili. Angoráky jak po tédení spářce, kelcny vylágrovaný, ovary jak vyždímaný fusekle, prostě humusárna. Gapa brélí do temnoty a hned spustí: Které čabrák mně čóruje fasádu. Já ti tak rozhodím sandál, že tě vlastní mutr nepozná.
Žany div nehodil šavlu. Baba zmerčí pakátla a hned mu vaří do štrycle: Nech ten perník, rybízku, vevnitř mám old chálku a taky ňákou glgačku, jen pojď dál a už se těší jak po pár stoletích vyvětrá slimáka. Děkanec za zvadlo, ale nésu tu sólovka vece Žanek. Ježimutra zmerčí v hóští labzu a je trochu nesvá. Už se těšila na taškent. Tož, ale masíčko je to fajnový, to zas bude betálné sjížďák. Jen pote dál, něco zgřufnem, takovó glgačku ještě vaše augle nezčóhly, zabékáme při kajtře a pak se zhulíme ze žitné slámy, vaří baba jedy. A jak se vlastně zoveš? - Já su Žanek a toto je má švica Mařka. Baba ju vobjíždí angorákama a už merčí kozičky na roštu. Ste ňácí bezbarví, klendra s vama casní, pojď, Mařko, sedni na tu lopatu, trochu tě ohřeju, pak zalezeš na strožok a já ti svařím červa. Žanek kóří habaďůru a už kómá jak to zmóglovat. Maruš, je to levingston, babě udělám lečo v budce a berem kramle.
Ty, oldmutr, takovó lopatu jsem eště nezmerčil, jak se s tím fachčí. Ježimutra byla nakóřená ze sena a tak neprogómla Žankovu flignu. Hodila sicnu na lopatu a Žanek nemeškal. Fukl ju do pecmena, no takové štyngec ještě nezažili. Vymlaskl babě se stolu šavlobudič, lópl ještě druhó flašu na cestu a pila pali. Brali kramle cestó necestó, až se ucaplovaní zastavili před palušou, kde pařil na žal jejich fotr. Když se trochu zretýroval a začal vidět, kópil každýmu vyrovnáváka a jestli jim nedošly rantále, udatně tam glgajó dodnes.